Můj příběh
Žít život bez snů je jako jej nežít.
Síla vyslovení svých přání je velká čarodějka.
Úspěch nepřichází přes noc, ani za týden, za měsíc,… Náš největší úspěch není v tom, že nepadneme, ale v tom, že vždy staneme, kdykoliv padneme. Tento citát mě provází od mých 24 let, kdy jsem začala uskutečňovat svůj sen.
Pokud si opravdu cokoliv přejete a rezonuje to s Vámi, stačí se jen rozhodnout a vydat se na cestu! A problémy řešit až tehdy, když opravdu přijdou, ne teoreticky a hypoteticky měsíce před tím, než se vůbec pustíte do akce! Je jedno, jestli chcete podnikat, nebo pracovat ve firmě. Podstatné je dělat věci, které Vám dávají smysl života a přinášejí radost. Pokud už člověk má nějaký sen, měl by si za ním jít a splnit ho, dokud to jde.
Někdo má sny o novém domě, novém partnerovi nebo nové práci… A prostě se jen bojí opustit svých jistot. Když své jistoty ale ztratíte, zjistíte, že jste neztratili vůbec nic! Pokud to
s Vámi nerezonuje, je to v pořádku. Prostě jen zůstanete tam, kde jste. A pokud Vám to tak vyhovuje, pak je to tak správně.
Jsme tady pro ty, kteří vysloví svoji čarovnou větu:
„Nakonec si přece jenom splním i já svůj sen“
❤ ALE VŽDYCKY TO TAK NEBYLO
❤ Jmenuji se Pavlína Vitková
Když mi bylo 16 let, měla jsem své sny o mé práci, o mé kariéře. Viděla jsem ve svém snu vlastní malou firmu. Neměla jsem tušení, co budu prodávat (vyrábět), ale věděla jsem, že je moje, kde jsem svobodná ve svém rozhodování. Inspirovaly mě malé firmy v sousedním Polsku. Pamatuji si, že jsem ráda tvořila, byla kreativní. Můj pokoj procházel v jednom kuse změnami. Ptala jsem se dědy, co znamenají, jestli mi umí odpovědět na moje vize. Tehdy mi odpověděl.
” Moje Pavlíno, uč se a buď pilná, všechny sny se plní, nepřicházejí ze dne na den. Když máš sny, máš motivaci a vždy můžeš žít život, jaký chceš, to si dobře pamatuj.”
Bohužel režim, v kterém jsem vyrůstala, mi neumožnil možnost tyto sny uskutečnit. V té době jsem se nemohla jen tak rozhodnout a vydat se na cestu. Dostudovala jsem, vdala jsem se a narodily se mi dvě úžasné děti.
V roce 1989 přišel velký zlom – sametová revoluce. Zrovna jsem byla na mateřské dovolené. Byly to velké emoční zážitky o SVOBODĚ … Svobodně dělat, co mě baví, svobodě pracovat s lidmi, které mám ráda, svobodě pracovat stylem, který mi vyhovuje. Tehdy jsem si vzpomněla na své sny,
Byl to první impulz k mým snům. To mi bylo 24 let, netušila jsem jak začít, Jak uchopit svobodu podnikání. Bylo najednou tolik možností. Proto jsem se rozhodla nastoupit do soukromé firmy jako účetní, a získat přehled o podnikání.
Seděla jsem v práci u počítače obklopena hromady papírů ke zpracování. Já kreativní člověk, zavřený celý den na jednom místě. Věděla jsem, že tudy cesta nevede, že se musím rozhodnout pro jiný směr.
Pro jaké svobodné podnikání se rozhodnout, když základní kapitál je kuponová knížka od babičky v hodnotě 2000,- Kč ????
V Českém Těšíně, kde jsem pracovala, bylo první malé květinářství, kde nádherně vázali kytice. Bylo v tom hodně kreativity, krásy a vůně. Ano to bylo to, co bylo v mých snech – tvořit, shánět, nakupovat, dekorovat. V roce 1994 jsem začala dělat první kroky nejistoty. Opustit jistou práci, jistý příjem.
Bylo to nejlepší dobré rozhodnutí. Také slova mého dědy – „ všechny sny se plní, není to mávnutím proutku, ale časem se splní“. Tyto slova byly hnacím motorem. Tady chci navázat na vesmír, který tě pořád konfrontuje s Tvými hodnotami, vizemi a posunuje Tě někdy mnohem silněji, než bys chtěl(a). Sny jsou mocná čarodějka, sny se plní. Funguje to u každého. Co vysíláš tak přijímáš.
S rodinou jsme tyto možnosti probírali, tehdy nikdo nevěděl co je podnikání. S manželem jsme si řekli, že určitě si aspoň vydělám to, co jsem dostávala na mateřské – 600,- a on má stálou práci.
Pronajala jsem si strategické místo v soukromých potravinách v Třinci. Jednalo se o místo o rozměru 2 m x 4 m v chodbě u košíků. Nevadilo mi to, věděla jsem, že tam je pohyb spoustu lidi a obrat bude zaručený. Propočítala jsem si, že živé květiny nejsou jen o kreativitě a kráse, ale účetně jde o rychlý nákup a rychlý prodej. Co znamenalo bez zásob. Na tom jsem si zakládala, taky s peněžní hodnotou kuponové knížky nebyla jiná možnost. Moje jediné štěstí bylo, že jsem nakupovala na dluh. Objednala jsem květiny a zaplatila u dalšího závozu. Za co velmi děkuji manželům Štěpničkovým z Č. Těšína, kteří mi dali tuto možnost.
❤ Těžko na bojišti
Teď se o tom dobře píše, ale stála jsem před spoustou otázek. Držela jsem se hesla – problémy řešit až tehdy, když opravdu přijdou, ne teoreticky a hypoteticky měsíce před tím, než se vůbec pustíte do akce!
Jak vázat? Kde nakupovat? Kde shánět kontakty? V té době nebylo nic – internet byl v plínkách. Mobil? – ten vypadal jak vysílačka. Nějaké inspirativní časopisy, knihy? O tom jsme si mohli nechat zdát. Bylo po převratu a regály v knihovnách byly naplněné zastaralými informacemi..
Určitě tyto otázky máte i dnes. Dnes naopak si můžete vybírat z dodavatelů, z dalšího vzdělávání. Můžete cestovat, spolupracovat s profesionály ze zahraničí, inspirovat se od dobrých firem z celého světa. Dnešní doba je Vám otevřena pro plnění všech Vašich snů, v jakémkoli oboru.
❤ Kde jsem se učila já?
Vzpomínala jsem květinářství v Č. Těšíně. Zpětně se veřejně po 26 letech omlouvám tehdejší majitelce tohoto obchůdku. Ale nekonkurovala jsem ji vzdálenosti obchodu. Pozvala jsem jednu z prodavaček na oběd, poprosila jsem ji, jestli by mě nenaučila vázat kytice za finanční odměnu. Slečna souhlasila.
Páni, když začala muchlat květiny v ruce, tak jsem si řekla – to je konec, to nedám. Zaťala jsem zuby a trénovala na květinách, na větvích, trávě, na všem co se dalo svázat.
Můj první prodej? Katastrofa !!!!!! Moje ruce připomínali cukrářku, která cukruje koláče. Cena kytice nebyla ani za nákupní cenu, protože jsem se bála, že je to koště.
Uvědomila jsem si, abych měla výsledky, které většina lidí nemá, musím dělat věci, které většina lidí nedělá. Na začátku to může být trochu frustrující, když člověk hledá, zkouší, má spousta nápadů, ale pořád to není ono, pořád to neumí správně uchopit.
Zpětně vidím, že snít je velice snadné. Sny totiž existují v jiné realitě, než ve které žijeme. V těch snech jsme někým jiným, než jsme doopravdy. Jsme odhodlaní, bez strachu, hrdinové. A abychom mohli ty sny žít, musíme se stát tím člověkem, který existuje v těch snech. Není to těžké, jen je zapotřebí si to nastavit v hlavě. Věřte mi, nezáleží na věku, ale na změně samých sebe. Dát si odvahu, sebevědomí, strach nechat daleko v koutě. V oboru floristiky totiž jsme všichni výtvarníci. Každé dílo je originál, každé dílo je prodejné, každé dílo má svého zákazníka. Nemáte se čeho bát!
❤ Za prodejním stolem s úsměvem jsem vítala zákazníky, a řekla jsem si : ” Jsi dobrá, ušla jsi kus cesty k tomu abys rozdávala radost a dělala práci, která má pro tebe smysl a kterou máš tolik ráda a naplňuje tě.”
Byl to zlom k dobrému. Viděla jsem na mé kamarádce Jarce (zaměstnanec), jak jsem ji dodala sebedůvěru a změnila jsem ji náhled na práci, kterou chtěla dělat, ale chyběla ji odvaha ke kreativitě a k prodeji v čem je velmi dobrá – nejlepší. Mimochodem spolu jsme spolupracovali 20 let.
Pořád tady byl problém se vzděláváním v tomto oboru. Nic nebylo, nikdo neměl zájem nám něco vysvětlovat, učit. Odborná literatura na bodě mrazu. Také jsem cítila, že kytice, které vážeme, určitě mají svoje techniky, které nám pomůžou se zdokonalovat. Ale jak se k informacím dostat?
Mým velkým plusem je, že mám polské školy. Ano žiju v Čechách v pohraničí s Polskem a zde jsou zachovány dodnes polské školy. Polsky umím perfektně slovem i písmem. Určitě mi dáte za pravdu, že Poláci byli vždy o krok dál jak v módě, tak ve všem co bylo zrovna hitem. Polské pohraničí se mi stalo druhým domovem. Jezdila jsem do jejich velkoskladů, na různá školení, workshopy. Zkoušeli jsme novinky, nové trendy. Zákazníci byli nadšení a spokojení.
❤ I když firma byla maličká, výsledky byly velmi úspěšné. Vzali jsme si ještě jednu pracovnici a vše šlo jak po másle. Jak to v životě ale chodí, není to jenom o vzestupu. Bylo i velmi temné období. Moji pracovní vášeň jsem dala na první místo ale moje manželství se rozpadlo. Z rodinného domku jsem šla s dětmi do Třince do bytu. Počátky byly těžké, hlavně, když se jezdilo velmi brzo ráno pro květiny. Babičky pracovaly, nebylo hlídání. Děti chodily do školy, která byla 10 minut od našeho bytu. Nemusela jsem je vozit, to bylo velké plus. Staly se s nich ze dne na den děti byznysu a samostatné. Bylo to velmi těžké období.
Po čase nám byly prostory malé, zájem o naše služby narůstal. Nechtěli jen živé květiny, vyžadovali dekorace do domů a firem. Znova přicházeli nové sny o krásném velkém prostorném obchodě, kde se nebudeme tlačit a nabídneme svým zákazníkům jejich požadavky. Po 10 letech jsem se rozhodla pronajmout prostory, ve kterých se můžeme víc realizovat. Prostor k nabídce byl velký, ale za dobré podmínky a dobré místo. 200m2. Polovinu prostoru jsme pronajala a další polovinu 100 m2 jsem začala plně využívat. Vyrostlo nádherné velké květinářství. Ale pozor, znovu jsme myslela na můj původní sen – kreativita a tvoření. Obchod nebyl o nákupu a prodeji, ale byl vybudován v duchu nabídky něčeho, co ostatní nedělají – služby. Obchod byl plný vlastních dekorací a rozjeli jsme objednávky umělých a sušených vazeb do firem a domů.
❤ Bylo to přesně to, o čem jsem snila jako 16letá. Ano dědo, dávám ti za pravdu – učila jsem se a byla jsem pilná. Život se stal příjemnou harmonií. Jsou to momenty, kdy děkuješ svému já za to, že udělalo ty konkrétní kroky pár let zpátky. Tohle jsou úžasné momenty propojení. Momenty, kdy věci najednou dávají smysl. Momenty vděčnosti.
❤ Děti při podnikání nejsou překážka, naopak jsou hnací lokomotivou.
Když mi bylo 32 let, toužila jsem po třetím dítěti a tak se mi narodil klučina. Nestarala jsem se, jestli to zvládnu, jak to bude, co když a co ne. Žádné otázky a pochyby. Věděla jsem, že to co vysílám, se mi vrací. Vysílej pozitivně a pozitivně sklízej.
Ve svém podnikání jsem vychovala 3 děti. Moc často jsem si kladla otázku – věnuji se jim dostatečně? Je pravda, že víkendy jsem si nechávala pro rodinu, ale v týdnu jsem pracovala skoro 24 hodin denně.
Vyrostly z nich samostatné, vzdělané a hodné děti. Celý život jsou mou inspirací. Dětí Vás motivuji, vnášejí nápady, které se v praxi velmi osvědčí. Vždy jsme stali u sebe a hodně důležitých rozhodnutí řešíme dodnes spolu. Vyrostly s mou firmou a pořád jsou její součásti. Ráda slyším jejich názor. Co si budeme namlouvat, názory mladých lidí firmě prospějí. Dnes jsem tam, kde mě donesly moje vize a sny. Samozřejmě, i když mi je přes padesát, se svými sny nekončím. Vím, že jsou reálné.
❤ Vzdělání
V roce 2008 jsem nastoupila do ročního vzdělávacího kurzu floristiky. Proč po těch létech? Nebyla jsem si jistá, že svoji práci dělám dobře, protože některé dekorace mi zabíraly hodně času. Už bylo literatury k dispozici o mnoho více, přesto jsem vnitřně cítila, že si v tomto oboru musím udělat pořádek a naučit se správným technikám. Každá kniha psala něco jiného a to mě znepokojovalo.
Náhodně na internetu jsem našla informaci o otevření floristického ročníku v Chrudimi. Našim učitelem byl Jan van sder Kamp. Pocházel z Holandska z města Ede, kde vyučoval ve floristické škole. V Chrudimi proto, že město Chrudim a Ede jsou města partnerské. Samozřejmě jsme měli tlumočnici. Na hodinách jsem se seznámila s technikami floristiky, které jsou nepostradatelnou součásti tohoto oboru. Jan také vydal knihu v češtině – Aranžování a vazba květin. Od tematicky podobných knížek se liší tím, že předkládá základy aranžérské práce komplexně, bez jejichž znalostí se žádný autor ve své fantazijní tvorbě neobejde.
V obci z které pocházím – Mosty u Jablunkova, jsem zdarma zdobila kostel k vážnějším událostem jako je třeba vysvěcení kněze a známé jarmarky. Jednou mi kněz položil otázku, proč nevyučuji floristiku? Dívala jsem se na něho, jak by se mi zjevil anděl. Já a vyučovat? Tato myšlenka mě pronásledovala den co den. Vzpomněla jsem si na slova učitelky základní školy – byla bys skvělou učitelkou.
Tyto slova p. učitelky se mi vynořily v mých 40 letech a spojily se slovy mého kněze. Náhoda???
Tato škola byla pro mě velkou inspiraci a posunula mě velký kus dopředu. Po úspěšném absolvování jsem si udělala v Ede lektorské zkoušky a byla jsem připravena na nové změny.
❤ Přišel čas jít dál. Bylo mi 40 let a udělala jsem revoluci v mém životě. Nejen, že jsem prodala moji firmu v Třinci, ale přestěhovala jsem se, a to už s myšlenkou, že budu vyučovat floristiku. Jsem narozená 7.8.1969, v mém znamení mám tvořivost, odvahu a hlavně pomáhat druhým. Rozhodla jsem se, že vše co jsem se naučila, mé zkušenosti, budu předávat dál. Ať si i ostatní můžou plnit své sny. Měla jsem dobrého učitele a díky němu můžu poznatky o floristice předávat tak, ať to pochopí začátečníci, nováčci.
Mnoho jsem se naučila, děkuji za to učiteli Janovi z EDE v Nizozemsku. Byl to start mého studia. V roce 2009 jsem nastoupila do floristické školy v Wroclavi Doroty Kwiotek – kde jsem si vybojovala titul – mistr florista. Jednalo se o školu, která byla na velmi dobré úrovni. Učili jsme se od těch nejlepších. Bohužel po pár letech jsem se dověděla, že p. Dorota z rodinných důvodů školu zavřela.
Obě školy byly hodně finančně a časově náročné. Pro představu – holandská škola celkem 80 000,- Kč, Wroclaw 130 000,- Kč. Rodina šla do mdlob. Máma mi pomáhala s nejmladším synem, a pokaždé mi připomínala – ten čas a peníze musíš zúročit. Uklidňovala jsem ji, že vím, a že to potřebuji k dalšímu projektu. No moc ji to nepotěšilo, ale maminky stojí vždy při nás. Mamince jsem slib splnila, když viděla, jak svůj plán realizuji, dostala jsem pochvalu.
Věděla jsem, když chci otevřít školu, není to jen tak lusknutím prstů. Zase učení, píle, odvaha,
Mojí motivací je práce, kterou dělám s láskou už 26 let.
❤ Těší mě, že jsem tady pro Vás ❤
Související články k tématu
DALŠÍ TÉMATA
